... stránky o cestování ...

Fotky jsou zde

 

Čtvrtek 8.4.2010

Vyrážíme z TU přesně ve 12, abychom se přemístili po trase J. Gora, Görlitz do Berlina Schönfeldu na letiště. Na velikonoce to nevyšlo kvůli ceně (bylo 5300 za os. www.nacesty.cz) a teď je 2800. Čeká nás 320km a letí to v 19:30. Snad tam auto dojede (na velikonoce dojelo jen do HK a tam se vysypalo obložení zadních brzd ). Dojelo. V 16:30 po nonstop jízdě sme tam. Auto parkuju 1km od letiště ve vilové čtvrti odvážně za značkou zákaz stání s výjimkou doby 8 – 21. Let do Antálye má zpoždění. Odlétáme až ve 20:40 . V jednu sme v Ant. Vybíráme z bankomatu 140L a pelášíme po autostrádě k lesíku. Furt nás otravujou taxi. Lezem po 4km do nejbližšího lesa a zkoušíme spát. Je 12 st., rachotí letadla a auta.

 

Pátek 9.4.2010

V šest vylejzáme, štěkot potulných psů – vrhám kameny a je klid. Jdem ještě kus na pobřežní dálnici a zkoušíme stopovat směr Serik. Nic nás nebere a dolmuše co zastaví jedou jinam. Stojíme blbě, domorodec nás na dotaz dolmuš Serik posílá na správné stanoviště a hned jedem 30 km/5L/os. V centru se okamžitě ptáme na bazar a stanoviště dolmuše na Beskonak a Caltepe. Je to hned u trhu ale jede to až ve 3 odpo (bus jede jen ráno z vesnice sem a odpo zpět – toť vše). Teď je 10. Pijem čaj v čajovně, necháváme zde rance a šmejdíme po trhu. Kupujem si chleb. placky se sejrem, jahody, obří AL hrnky za liru. Lákadlem jsou čerstvý sejry (feta), mnoho druhů zde prodávaj z 50kg pytlů, neb obřích plechovek, neb koláče domácího. My však máme něco sebou, tak kupujem jen čerstvý mňam chleba. Jdem stopovat ale nemáme úspěch. Hodnej dolmušák nás veze ven z centra na dálnici a hned se posunujem k odbočce na Aspendos. Tady nás berou policajti. Maj R Kangoo a jeden musí i se sapikem do kufru. Jíťa ho pak u Aspendosu vysvobozuje, neb na něj starší kolegové zapomněli. Pak seženou místního průvodce co umí anglicky a ten nám vysvětluje že odbočka na Beskonak a do kaňonu Köprölü byla až ta další ale tudy že se taky dostanem. Kus do vsi k mostu a na druhé straně řeky 5km šotoliny na asfalt. Dostáváme mapu Turecka. Bere nás kousek kamion co vozí štěrk. Fotíme mohutné trosky akvaduktu kus od nás. Pak nám zastavuje maník co veze starýho tátu z nemocnice dom a veze nás těch 5km šotoliny proti proudu Köprölü. Umí německy, páč dělá v hotelu a když lezem z auta ptá se, co mu za jízdu dáme. Takže sme lehčí o 10 lir páč menší nemám. No vyšlo to jako bychom si vzali taxi, přitom u řeky bylo krásně, mohli sme jít pěšky. Stopujem dál, staví dodávka co vezla kozy na trh. Na korbě sláma a bobky. Lezem tam a jedem 40 km za Beskonak k odb. na Selge kde je antický most a sídlo rafťáků. Cesta dle ruské mapy 1:100000 kopíruje řeku, praxe však je taková že lítáme po kopcích nahoru dolu a řeku potkáme asi 2x. Cestou zastávka u benzinky a čaje zdarma ve stínu stromů spolu s místními povaleči. Cenu sem domluvil hned při nástupu. Bylo to zas 10 za oba – cena jak v busu takže OK. Takhle těch pár lir rychle projezdíme. Hned se nás zmocňuje kluk z raftovky. Ptám se co za kolik. Na raftu za 15E (normál prý 20) a nebo kajak pro dva a on jako průvodce sólo a potom piknik za 20/os a dušuje se že normál je 30. Až pojedem v ne zpátky tak to berem. Ležíme na molu a já pozoruju činnost. Bere do raftu 12 jelit. Jsou tak pohybově nadaní, že jim dělá problém i sejít po schodech k vodě. Lezou na raft. Pak tam skáče ten kluk jen tak v triku. Krátká instruktáž a už mizej v peřeji. Je to tak trojka 20m a pod tím laguna a dál 14km řeky. Zalejzá sluníčko a my lezem podle vody přes další areál restauračky k antickému mostu nad kaňonem. Výše se řeka svírá do skal. Z boků do ní tečou desítky mohutných vyvěraček. Nádhera. Nahoru do Selge jede dodávka. Vzal by nás tam za 10lir. Zkouším 5 ale nedá.  Stále koketuji s myšlenkou dojet až do Caltepe (50km) a jít pěšky 25 km přes hory a doly do Selge. Ale Jíťa má pravdu, byla by to jen honička žádná pohoda – málo času. Jdeme kousek přes kopec po asfaltce směr Caltepe a odbočujem přes most po asfaltce doleva. Koupem se v potoku, fotíme zasněžené hory. Za dalším kopečkem jdem zas doleva dolů z kopce. Serpentiny směr řeka Köprölü (köprü = most). Jdem kolem úlů, vlevo je vidět usedlost. Naše cesta se točí doprava, narážíme na tur. značku (čb pruhy), přecházíme roklinku s potokem a narážíme na kopečku na přístřešek pastevců. Zdravíme domorodce, ptaj se esli dem do Selge že tam ta značka vede. Odpovídáme že budem nocovat dole u řeky. Podle nich to je supr tábořiště. a do Selge odtud 4 hodiny cesta stěnou kaňonu. Na googlu je vidět velké zúžení řeky (nazval jsem to Ďáblův chřtán) tak jsme zvědavý na vlastní oči. Obcházíme políčka usedlíků a jsme tam. Řeka opouští 20km dlouhý nepřístupný kaňon, chvilku se rozšiřuje a mizí na 10m pod zem aby vybublala v modrozelené laguně. Místo jak z indiánek. Nad tímto výjevem vypasená loučka s ohništěm, okolo 500m stěny v čele se stolovým skalním masivem s převislými klenbami. Koupem se, stavíme stan, peču köfty ze supermarketu. Jíťa si vaří bylinky. Köfty jsou strouhanka a pálivá paprika, jen stopy masa, žádný tuk. Ještě že máme olej. Vaříme nudle se zeleninou a bujónem. V noci houkaj sovy.

 

Sobota 10.04.2010

Dopoledne se válíme a kocháme a ve 12 razíme do Selge. Má to být 10 km do kopce z 200 do 1000m. Hned po startu se ztrácí Jíťa, kerá šla napřed, takže ji honim po prašné cestě a pak stoupáme po značkách strání a průrvami ve stěnách kaňonu do pozvolnějšího terénu. Je jasno, 18 st. takže akorát. Pohledem dolů zjišťujem že značky, co přišly zleva, míjely nějakou turistickou základnu a z asfaltky jsme asi měli odbočit o kus dřív a šli bychom ke chřtánu rovnou nad řekou. Krajina nad kaňonem zarostlá vegetací, skály a loučky vypasené od koz které tu potkáváme. Z okolí se občas ozve halekání pastevců. Skalky jsou jak někde na Ostaši neb Křižáku. Je to slepenec (Meteora). Pak potkáváme velkou želvu a potom pastevce. Do Selge ještě 3km. Terén se rovná do teras s golfovou travičkou, trsy metrových žlutých pryšců a všude skalní útvary do 10m výšky. Je to jak v nejkrásnějším anglickém parku, akorát že to vyprojektovali generace domorodců pro svý stáda koz. Potkáváme další halekající pasačky a pramen vody bublající přímo z rozježděné cesty. A je tu Selge a 1. domorodec. 12ti letý klučina v černých brýlých. Hned se nás ptá esli chcem vodu a čaj a vleče nás do chajdy. Vítá nás jeho mamka a koza dojnice. Sedáme na deku na kamenné zápraží, berem vodu, dostáváme čaj, kupujem kus kozího sýra za 1,50L (víc drobáků nemáme). Voda je sú a kozí sýr kiči panýr. Mamka vykládá, že kluk má oční nemoc. A taky když něco čte, nacpe si to až k obličeji. Chodí do 6 třídy, studujem spolu učebnici angličtiny. Manžel pracuje dole na pobřeží v hotelu (jako všichni ukrajinci dělaj v Čechách, tak všichni zdejší domorodci v hotelu). Ali nás vede do řeckého amfiku. Obcházíme to přes ves, abychom se vyhli placení vstupného. Opravdu zajímavé že zde v 1000m za 11km serpentin je obří divadlo. Selge bylo kdysi velké město a ne zapadlá vesnice. Dnes tu je jediný obchod a to ještě jen kvůli turistům. Chleba si pečou doma a do školy je vozí bus do Beškonaku. Je dost pozdě, potřebujem tábořit, ale není kde . Všude kopečky, baráčky, nikde dolík s potokem. Ali nás furt nutí ať dem spát k nim. My se ale nakonec vracíme odkud jsme přišli a zalejzáme nedaleko pramínku na terasy aby nás nebylo vidět z cesty. Už je skoro tma a z lesa se trousí skupinky pastevců s otepama dříví na topení a radostně na nás halekaj esli tu budem spát v čádoru. Zjevně jim to neva. Máme zas nudle na ohni, ale s kozím sýrem. V noci prší a to furt.

 

Neděle 11.04.2010

Naštěstí přestává v osm ráno a pak jen přeháňky. Ráno 8st, přes den16. Tak vaříme čaj na liháčku co jsem doma vyrobil z plechovek od piva. Jde to dobře. Jdem po silnici dolů k mostu. Cestou sbíráme jalovcový kuličky. Po 5km nám zastavují rakušáci - výletníci v autě z půjčovny. Vezou nás až na hlavní a odbočku k Aspendosu. Řeku nesplouváme, občas leje. Stopujem na dálnici. Serik je na dohled ale hrozně daleko. Bere nás tam traktor, sedíme na blatníkách kolem řidiče a okolo lítaj stovkou plechovky. Hned jede bus do Antálye (5L/os). Na otogaru okamžitě chytáme další dolmuš směr Kumluca. Za 70km/8L/os nás doveze na odb. Ulupinar. Chleba nestíháme koupit. Řidič slibuje, že nám na něj někde zastaví. Ale kecal. Řítíme se bez zastávek furt kilem vstříct dalším dobrodružstvím. Vystupujem na odbočce. Mrholí, jdem do vsi. Je to jen pár domů a mešita kam se zrovna všichni sjeli na modlitby. Jinak asi 4 restauračky nabízející rybí speciality. Vesnicí protejká křišťálová říčka s vodopády a jsou tu pstruží sádky. Ulupinar je prý žrací destinace vyhlášená až v Antálii. Vybírám samozřejmě tu nejvzdálenější hospodu ležící přímo na vodopádu, místo abychom šli rovnou po proudu směr spodní hospody a stezka k moři do Cirali. V naší hospodě na vodopádu chlad a vlhkost což možná lze ocenit v létě ale ne teď. Dáváme si pstruha 8L/ks, výborný domácí hranolky a placatý ještě teplý chleby, máslo, zelenina, omáčka. Než přinesou rybu jsme už docela nahamaný příloh. Venku bouře asi 2h. Sedíme tu tedy o vodě a čaji do 18:30 než to trochu přejde. Celkem útrata 27L. Dnes už na Chiméry nedojdem. Steleme si hned za vsí na loučce nad silnicí. Cestou jsme ještě posbírali nějaký citrusy a taky nám kvetou i přímo za stanem. V noci chvíli déšť ale ráno vymetená obloha a křišťálový vzduch.

 

Pondělí 12.04.2010

Údolím docházíme k posledním sádkám a hospodě kde si můžeš chytnout pstruha. Stolky přímo na vodě, ubytování v chatkách. majitel zrovna cvičí na dvorku a ukazuje stezku dál do Čirali (je na levém břehu). Jdem 1,5km a pak zleva přitéká pitný potok a odbočuje značka vlevo do sedla a na Chiméry. Dolů podle vody by se došlo do centra Čirali. Sedlo je kousek a už vidíme moře a první věčné plameny. Bylo by to nejromantičtější místo na nocleh. Nám to ale nevyšlo. Kocháme se. Lezu ještě na sousední špičatý kopec. K Jítě dochází skupina francouzů s tureckým průvodcem. Pak prudce klesáme na stranu k moři a dostáváme se do spodní části s velkými plameny z holé skály. Dole je ruina řecké svatyně. Vařím kafe na jednom z plamenů, Jíťa si opéká chlebovou placku. Pak klesáme po schodišti ke vstupu. Na hajzlech se dá nabrat voda a taky lze z této strany obejít boudu s výběrčím, jen pozor na uvázaného vlčáka. Jdem po prašné cestě k prvním barákům a po asfaltce dlouho do centra Cirali. Cestou sbíráme pomeranče v okolních sadech. Nádherně to tu voní páč zároveň sady zrovna kvetou. Celkem to bylo asi 8 km z Ulupinaru od spodní hospody. V centru je halda penziónů, jeden kemp s místem pro stan za 15L, hospody a krámy. Kupujem chleby a sondujem cenu tureckých vín. Rozpětí 6 – 20L, pivo je 0,5litr za 2,50L. Jdem k moři, brodíme říčku na pláži a skáčem do moře. Ani to není tak ledový, asi jak pískovna v červnu, takže se dá plavat. Usínáme, válíme se asi 2 hodiny. Pak rance vnutíme do plážové hospody a jdem na průzkum ruin přístavního řeckého města Olympos. Je to kousek, vlévá se zde do moře další říčka. Zas tu je bouda se vstupným (provoz 8 – 18), tak to obcházíme po pláži vlevo ke skaliskům a složitě zarostlýma ruinama ve svahu zpět na oficiální stezky. Procházíme mrtvé město, divadlo, nekropol, hlavní třídu, ruiny paláců. Mě se to moc líbí ale Jíťa prchá zpět na pláž. Lezu ještě na přístavní pevnost nahoře na skále – skvělé výhledy. K večeru kupujem nejlevnější víno a na travičce u skály s jeskyní máme piknik. Stmívá se, spíme pod šírákem. Je teplo a bručej komáři ale zatím moc nekoušou. Kolem desáté tu někdo chodí a pak nás navštěvuje nějakej bezdomovec a zve do jeskyně, cmundí si tam ohýnek. To se nám teda nechce páč se trochu bojíme. Pak už je klid.

 

Úterý 13.04.2010

Ráno stíháme východ slunce nad mořem. Válíme se skoro do devíti. Vodu nabíráme z vyvěračky hned za výběrčí boudou v Olymposu a vaříme čajíky na liháči. Stopujem na silničce směr autostráda. Bere nás chlap za 5L (chtěl 10). Je to 10km a serpošky do kopce. Na autostrádě nás bere chlap zdarma 70km do Antálye. Jede z Bodrumu do Konye, docela dálka. Mít volno, jedem s ním, je to směr Kapadokia. Zastavujem kdesi před centrem u nějakého spol. centra. Dáváme si čaj z termosky a řidič nám odchytává místňáka ať poradí kudy do centra. Domlouváme se však ať nám řekne kde je nejbližší bazar. Opouští svůj skútr, vede nás nadchodem na zastávku, posadí do mísy a busákovi řekne kde nás má vykopnout. Od našeho řidiče sme ještě nafasovali pomeranče a nějaký exotický hruštičky. Zkrátka je o nás postaráno. Na bazaru volíme osvědčenou taktiku najít čajovnu s místňákama, dát si čaj a pak poprosit o schování ranců. Nalehko šmejdíme po trhu, ochutnáváme kozí sejry a kupujem dom. Povedlo se mi i vyměnit 20E na 40L s nějakým prodavačem, tak ještě utrácíme. Kupuju čaje dom (ceny jsou 5-12L za kilovej balík), poslední kebap a pelášíme na bus do centra. Tam jedem snad hodinu (cena1,50L/os), čas utíká a furt nejsme na letišti. V centru se stanem obětí naháněčů na taxík, tak ve svý blbosti kejvnu na nabídku taxi za 10L jen posun na stanoviště dolmušů směr výpadovka k letišti (bylo to jen asi 2km). Normál cena se dá usmlouvat za 25L z centra na letiště. My tam jedem komplikovaně za 10(taxi) + 6(dolmuš) a ještě zbytek z odbočky na terminál jdem pěšky (5km). Je hic tak tam dolezem dost zmožený. Přebalujem rance a posedáváme ve stínu před letištěm. Let bez problémů ale v Berlíně na kolotoči pro rance vyjížděj nejdřív pomeranče, citróny, baklažány , trička a pak teprv trosky jítina batohu páč si ho špatně zadělala a takhle to dopadlo. Naštěstí se kromě pomerančů nic neztratilo. Je 22:10 když se shledáváme se svou plechovkou. Je na svém místě i když jsem měl pocit že ji nevidím (byla hodně v koutě parkoviště a ostatní auta jsou pryč). Nevím jak moc bezpečné bylo nechat tu auto (cedulky zákaz stání s dodatkovou tabulkou 8-21 hod). Tak mně zatrnulo že nás odtáhli. Možná lepší by to bylo ve vilkách na druhé straně hlavní. Objevili jsme tam parkoviště u policejní stanice s tabulkou „jen pro návštěvníky policie“. Cestu domů přežíváme ve zdraví. Dvě hodiny jsem oddychoval kdesi před Görlitz a v 4:30 sme doma. Tak příště do Kapadokie!